Od ukončení našeho koučinku uběhl nějaký čas a já stále chodila a snažila se co nejlépe vystihnout, co se se mnou stalo a kam jsem se posunula. Na první pohled se nic zásadního nestalo. Nejsem někdo jiný, což mě parádně překvapilo :), ale posuny jsou velké.
Naštvanost je pryč
Spousty běžných věcí, které mě dřív dokázaly rozhodit, naštvat a kdoví co ještě, kolem mě procházejí v poklidu a já si mnohdy až dávno po „akci“ uvědomím, že zrovna tahle věc mě kdysi strašně štvala. V zásadě, když se něco přiřítí a já se leknu – nadechnu se a vyhodnotím, zda se tím nechám vyvést z míry a zkazit si den anebo jestli si ten den pěkně užiju. Varianta „B“ vítězí… i když ne vždycky, ale rychle mi dojde, co že si to vlastně dělám.
Nejlepší koučink
To tvoje jasné ,,zastav se a pozoruj" pro mě byl vůbec ten největší koučink! FAKT! I dneska, když se nutím všechno rychle vyřešit a pro všechny udělat to nej, tak se zastavím a říkám si ,,nech to být a pozoruj". Ty to víš, byla jsem zvyklá mít haldu úkolů, termínů – pořád něco nestíhat. Dělat všechno pro všechny.
Uvědomění si tohohle mi dává obrovskou sílu! Už to není jen o tom, že jsem to někdy někde slyšela – už to VÍM!
Má to sílu
Těšila jsem se na hodiny koučinku protože jsi mě nekritizovala, nehodnotila, neposuzovala, ale poslouchala a snažila se mi otevřít oči, abych viděla tu svoji cestu, kterou mám před sebou a přes různé závoje blbin ji nevidím.
Lidé si ani neuvědomují, jak těžké je najít někoho, kdo upřímně poslouchá a jakou sílu to má.
Jsem ráda, že já jsem našla tebe. Ukázala jsi mi, kudy vede cesta. Ta moje cesta.
Bylo to moc fajn! Děkuji za koučink s tebou
Jana
Pro každého je připravena jeho vlastní cesta. Je fajn jí znát. Stačí udělat jen ten první krok a zjistit tu svoji. Děkuji♡ Jani, Zdeňka