Ze života nejde propadnout. Nejsme ve škole.

Když se do něčeho chcete pustit, když chcete něco začít lépe, 

Chci ukázat na to, co většině lidí poplete cestu, kde se ztratí. Kde se vydají někam do prčic, když to řeknu slušně 🙂

Na něco, co většinou chápeme úplně opačně, pokud vůbec. 

Protože když tohle uvidíte, budete mít ze života i ze všeho, co děláme mnohem víc :

Je zásadní rozdíl, jestli žijete jako objevovatel nebo jako student ...

Určitě si vzpomínáte na školu 🙂 
Na to, jak jsme se naučili učit. A jak v tom stále pokračujeme.

Abychom uspěli jako student, dělali jsme to nějak takhle: 

Učili jsem se, co se o tom říká učitel, co ostatní napsali, jak to dělá ten a nebo ten. Co je správně a co je špatně. Kde jsou informace a jak z nich dostat nějaké další informace. Co o tom píšou v knížkách, říkají ostatní lidé. Jak o tom mluví ten a nebo ten. Co ještě bych se měl dozvědět, než si na to udělám svůj názor... A jak to sedí do toho, co už znám, jak já vidím svět.
...

Pokud jde o život a o to, jak ho žít co nejlépe, o to, čemu souhrnně říkáme osobní rozvoj, je to stejné. Díváme se co o tom říkají naši "učitelé"… v čem je to jiné než co říká třeba budhismus, non-dualizmus, zen, silvova metoda, pentagram, hvězdná znamení … V čem se to liší a jaká je v tom logika, o co tu jde a jak to správně pojmenovat… A jestli s tím souhlasím nebo ne ... co mám podle nich udělat...

Prostě od školních let se učíme žít takhle. Podle toho, co jsme se naučili. 

Tento způsob učení nám připadá logický a dává nám smysl. Jenže...
Já jsem osobně ve škole strávil hodně let a možná i proto, že jsem byl mezi nejlepšími studenty a dosahoval nejlepších výsledků, vidím to jasně:​

Tento způsob učení je skvělý, když chcete udělat zkoušky a mít dobrou známku. Nashromáždit, co nejvíc informací a nějak je třídit a umět opakovat.

Ve skutečném životě ale všechno funguje jinak a snažit se fungovat podle toho, co jsem se někde o životě naučili je přesně opačná věc, než jaká vám může být užitečná pro život.

Příliš o všem přemýšlet je také zaručený způsob, jak se dokážeme sebe trápit prakticky čímkoliv:

Analyzovat, srovnávat, promýšlet, udělat si názor a pak se rozčilovat, že je okolo vás je tolik věcí špatně a nefunguje "jak má..."

Jako kouč vám mohu jednoznačně říct, že - nejrychleji se posunují ti, kteří nemají s osobním rozvojem vůbec žádnou zkušenost.

Je to divné? Vůbec ne 🙂 
Tito lidé to nepotřebují život vměstnat mezi všechny své názory, které už nasbírali a tak to prostě jdou zkusit a vidí co vidí… a téměř vždy je napadne co potřebují vědět, co dál.

Slyšeli jste “vtip”:

Ti, co měli ve škole jedničky pracují pod manažery, kteří měli trojky ve firmách, které patří těm, co měli čtyřky.

Není to o tom, že byli hloupí, ale o tom, že lidé, kteří jsou úspěšní, v tom, co dělají, se mnohem více dívají co se v životě právě teď děje a reagují na to tak nějak v reálném čase, řídí se mnohem více svou intuicí než naučenými postupy. Jsou prostě mnohem víc "ve hře".

Když si budete chvíli všímat života, zapojíte se do něj, uvidíte, jak je mnohem bohatší, jasnější, zajímavější, spolehlivější a užitečnější než se o životě naučit a pak se snažit v něm podle toho fungovat. Ani vás by pak nebavilo jít ve vyšlapaných cestičkách.

Dají na svůj pocit - tohle ano, tohle ne. Když neví, nemají potřebu to "dovymyslet" podle svých názorů, ale prostě ví, že neví. Něco se objeví.

Ve škole jsme o spolužácích, kteří se moc neučili, říkali, že jsou hloupí a nebo líní... Kdo ví 🙂 Ale teď, když už nejsme ve škole a žijeme svůj život, je velice užitečné si uvědomit, že tenhle naučený přístup k životu je to, co nás naprosto dokonale brzdí. 

To, že se nejlépe půjdeme životem, když se do něj prostě pustíme a budeme v reálném čase reagovat na to, co se objeví, spoléhat na to, čemu pro nedostatek slov říkáme intuice, není naše nezodpovědnost a nebo hloupost, jak jsme se učili ve škole. Naopak.

Je to naše největší superschopnost, jakou máme. Schopnost pustit se do života a v reálném čase reagovat naprosto dokonale na to, co se právě děje. Vidět, co je. Reagovat na to, co je. Spoléhat se na ten nepříliš poznaný kousek “sebe” = na to geniální co námi v každý okamžik prochází.

Je to úplně něco jiného než se napřed podívat, jak to dělají ostatní a pokoušet se to opakovat.

Dívat se. Vidět, co se skutečně děje. A spoléhat se na nápady, které se objeví. Kdy se úplně složité a neřešitelné problémy ukážou z druhé strany a objeví se jednoduchá myšlenka - něco jsem udělali a najednou to je a jde se dál​.

Je tu ještě další rozdíl, rozdíl co všechno vidím, když se jen dívám, na to, co někdo dělá,  třeba i velmi pozorně, a když se do toho pustím sám. Najednou se objevují úplně jiné věci, které jako divák vůbec nemůžu vnímat. 

Je mnohem jednodušší so do něčeho pustit, když nemáme plnou hlavu když nemáme plnou hlavu názorů a informací a plánů ( které by se fakt hodily, kdyby se ze života jen jako ve škole dělala zkouška a nebo kdybychom byli v nějakém znalostním kvízu).

Když úž dopředu víme, co máme uvidět a jak máme zareagovat a jak máme myslet, když se díváme do naší databáze znalostí, je docela obtížné uvidět, co ve skutečnosti stojí před námi, co se právě teď děje a přirozeně na to reagovat. ​

Tohle není nějaké podceňování dovedností, ani neříkám, že znalosti k ničemu nejsou. Jde o to, že je tu i něco silnějšího a dohromady je to skvělá dvojka 🙂 

Proto je pro každého velice užitečné, být v otevřený všemu novému jak to jen jde. Pouštět se do všeho. Nesedět na lavičce jako divák. Těšit se, že uvidím něco jinak. Něco uvidím nově. Něco co jsem ještě neviděl.

Tohle je ten druhý způsob poznávání světa. Objevování. Když se do něčeho pustíme a díváme se - Co tady ještě je?... Pojďme to zjistit…

My jsme v tom s vámi. My pořád také objevujeme. 
Naše životy můžeme jen objevovat, pokud je žijeme naplno. V tom, co najdete tady na Centru Změn , našich článcích, programech jde o objevování.

Nevíme? Pojďme to objevit. Víme? Pojďme to zkusit.

Zapojit se do všeho takhle je vaše práce. Tohle je na vás.
Ptát se, zkoušet, objevovat, těšit se na to, co dalšího uvidím, co nového tu ještě pro mě je. To rozhoduje, kolik toho pro sebe získáte. Jak moc si ze života užijete

Nejsme ve škole. Ze života žádná zkouška nebude, nemůžete propadnout a počítá se jenom to, co objevíte, prožijete 🙂 

Náš Fajn Klub je o objevování. Co je tu pro mě? Kdo jsem? Jak můžu tvořit? Jak mít skvělý naplněný, spokojený úspěšný život?