Na programu se mi nejvíc líbili naši koučové (myslím Zdeňku a Vláďu) a naše setkání (přece jen osobní kontakt nic nenahradí). Vím, že s vámi chci zůstat dál v kontaktu (to vám ale asi říká každý, že? ;-). Super byly taky různé „aha momenty“, když jsem si uvědomil něco ve svém vlastním životě.
Víc vidím to, co se opravdu děje. Občas mám stále pocit zahlcení a nestíhání, ale už to není tak destruktivní a paralyzující jako dřív. Někdy je toho prostě objektivně hodně, tak začnu dělat to, co je nejdůležitější nebo naléhavé, a věci se dávají do pohybu.
Víc se pouštím do věcí, které jsem dřív odkládal, protože jsem nevěděl, „kudy do toho“. Když mě v práci něco naštve, má to mnohem menší a krátkodobější důsledky, než tomu bylo dřív.
Mně ale každopádně přišlo super „jít ještě dál“ a PJD jsem si rozšířil i o osobní koučink s oběma. Tohle poznání, na které jsem si sáhl už dřív a teď jsem ho ještě prohloubil, má podle mě obrovskou hodnotu a bez nadsázky mi změnilo život.
Jednoduše řečeno, díky rozhovoru s koučem jsem schopen vidět věci, které jsem předtím neviděl nebo jsem si jich dostatečně nevšiml. Je úžasné pozorovat, jak to dokáže okamžitě změnit pohled na svět, i to, jak se cítím a jak to mění můj život.