Čekala jsem na až.. až.. až…

Až...až... moc dobře známá písnička mnoha lidí. 

Milá Zdeňko a Vladimíre
do Školy Štěstí jsem se přihlásila proto, že jsem delší dobu měla nepříjemný pocit, že je něco špatně.

Vždycky jsem si myslela, že šťastná budu, až

• se mi podaří mít dokonale pozitivní myšlení 
• se smířím s nedostatkem peněz 
• nebudu po ničem toužit
• se přestěhuju někam, kde se mi líbí
• až změním práci
•  až...  se naučím nějaké techniky
• ovládnu své myšlenky
• naučím se meditovat
• naučím se mít ráda sama sebe i druhé

A pak to přijde. A ono ne! 

Teď vím, že šťastná jsem mohla být už dávno

Už vím, že když se přestanu snažit všechno zvládnout, můžu si začít užívat. Konečně vidím, kdy jsem uvízla ve vlastních myšlenkách. A vím, že to přejde. Stačí chvilka. Stačí se nebrat tak vážně.

Už to vidím... a to je štěstí. 🙂

A taky vím, že Škola Štěstí vlastně nekončí. Každý den je totiž novou lekcí, která ke mně přichází z té báječné školy života. A každou tu novou lekci přijímám s láskou.

Děkuji za to, že jste mě naučili vidět tu dokonalost našich životů.

S Centrem Změn budu i nadále
Lenka Bubeníková